Říkali jsme si, že by Vás, všechny naše věrné zákazníky, jistě zajímalo, odkud vlastně kratom máme, kde se zpracovává a trochu tak nahlédli pod pokličku celého procesu.
Proto jsme se vypravili na naši farmu v Indonésii a to konkrétně do indonéské části ostrova Borneo, odkud Vám zde přinášíme report v podobě blogového příspěvku i s menší fotodokumentací. Do Indonésie za našimi partnery jezdíme pravidelně z důvodu interních auditů i jiných zvyklostí. Nicméně vydávat se přímo do džungle na farmu, která je několik desítek hodin autem po nezpevněných cestách a 4 hodiny lodí mimo civilizaci nepodnikáme pravidelně. Pro Vás jsme ale vyšli ze své komfortní zóny tj. kanceláře a tuto cestu podnikli při příležitosti plánovaného interního auditu výroby.
Cesta začíná v naší plzeňské provozovně, kde ještě vysvětlujeme poslední detaily našemu novému provoznímu řediteli společnosti, který se po dobu naší nepřítomnosti bude starat o provoz, když my budeme zcela nedostupní a bez signálu. Následující den se přesouváme do Berlína odkud míříme do Katarského Dauhá a odtud již unavení sedáme na další letadlo již směrem hlavní město Indonésie, Jakarta.
Zde trávíme noc po dlouhé a náročné cestě a rovnáme si tak jet-lag. Druhý den ráno máme více volného času na to projít si město ještě před dalším přesunem. Je zde strašlivý ruch a úmorné vedro, na které si musíme co nejdříve zvyknout. V Jakartě již většina místních o Kratomu ví a mluví o něm, ale zdaleka zde ještě není takovým středem pozornosti jako v oblasti do které se chystáme hned druhý den, tou je ostrov Borneo. Konkrétně letíme do města Pontianak, kde se ihned po příletu setkáváme s partnery. Čekají na nás před vchodem na letiště a my tak rovnou sedáme k nim do auta a míříme směrem do jejich kanceláře.
Po pár hodinách schůzek a pracovní večeři neleníme, sedáme do terénního auta a vyrážíme v 18:00 na dlouhou noční cestu džunglí. Po cestě se setkáváme již s prvními problémy. Na silnicích v Borneu vládnou extrémnější podmínky než na které jsme zvyklí a proto ani neřídíme my, ale již zmiňovaní partneři. Řídí se tu na druhé straně a silnice nedosahuje ani kvalit naší III. třídy, spíše se podobá polním cestám. Místy dokonce musíme brodit, protože je zde období dešťů a voda se nestíhá vsakovat do už tak vlhké půdy. Později po cestě potkáváme několik nákladních aut zapadlých po okrajích husté džungle mimo cestu. Ptáme se řidiče co se s nimi stalo, „Usnuli za volantem, protože řídí více než 24 hodin v kuse“ odpovídá. Ujišťujeme se, že on se cítí plný energie. Po chvíli od otázky sjíždíme ze silnice za průvodu nepříjemné rány ze strany levého zadního kola. Není to ale způsobeno únavou, nýbrž opravdu úzkou silnicí, na kterou se naše auto nevejde naráz s protijedoucím nákladním vozidlem. Usínáme. Hmm, tak ne, začíná totiž nezpevněná cesta plná výmolů, kterou jedeme zhruba 3 hodiny.
Okolo 8 ráno přijíždíme do města Ketapang, kde zastavujeme u domu ve kterém bydlí rodina hlavního farmáře. Připravili si pro nás místní vydatnou snídani, která se skládá z rýže, sušených ryb, zvláštního hnědého vejce, různých výhonků a celé je to polité neskutečně pálivou chilli omáčkou. Nevadí nám to, protože jsme nespali a není to tedy naše první jídlo dne, abychom se báli podráždění žaludku. Celá rodina se s námi po snídaní fotí na desítky způsobů a stará babička nám ještě předává tašku s jídlem na další dlouhou cestu. Chvíli se ještě snažíme diskutovat, ale jazyková bariéra je silná. Anglicky mluví pouze nejmladší z farmářů a to jen lámavě. Ptáme se ještě, zda půjde řidič spát k nim do domu, aby byl připravený na zpáteční cestu. S úsměvem nám řeknou ano, že není robot a také musí spát. Nasedáme do auta a jedeme další hodinu k řece, kde na nás čekají dva další farmáři v připravené dřevěné lodičce podobající se větší kánoi. Řidič na loď ale nasedá taky, koukáme na sebe s kolegou zděšení a uklidňujeme se, že půjde spát až na farmě.
Vyplouváme. Řeka je hlinité barvy a její delta je asi jako tři Vltavy. Z lodi jsou v okolní džungli viditelné první stromy volně rostoucích kratomů a to nasvědčuje faktu, že se blížíme. Po třech hodinách cesty lodí konečně připlouváme na jednu z částí farmy a jsme i přes neskutečnou únavu šťastní.
Z důvodu zvedlé hladiny řeky je část farmy zatopená a musíme se do centrální sušárny dostat menší dřevěnou lodičkou. Přijdeme si tady jako králové, jelikož farmáři se brodí vodou a lodičku s námi tahají abychom se nenamočili. V centrálním skladu této oblastní farmy se připravují listy kratomu na sušení a my kontrolujeme kvalitu procesu. Ve chvíli naší návštěvy se zrovna suší listy používané na Green Pure kratom a Red Pure Kratom. Listy k přípravě zeleného kratomu se omyjí a položí se rovnou do sušících regálů na zhruba 24 hodin.
Listy k přípravě Red kratomu se omyjí a následně svazují k sobě dohromady, aby došlo k procesu fermentace. Při sušení pak tyto listy nemají tolik vzduchu a proto získávají svou červenou barvu.
Přípravu listů na bílé druhy kratomu jsme tentokrát sice neviděli, ale tento proces se oproti Green kratomu liší v délce sušení, kdy delší doba zajistí světlejší (vybledlejší) barvu konečného produktu. Doba sušení je jiná druh od druhu, ale bývá zpravidla více jak dva dny.
Jednotlivé druhy každé z barev se pak liší místem, kde jsou listy sklízeny. Všechny farmy jsou však v okruhu několika desítek kilometrů a není pravda, že by některé druhy pocházely z jiných částí světa, jak tvrdí někteří prodejci. Každá z farem má lehce odlišné podmínky pro růst stromů, jinak staré stromy nebo jiné způsoby sušení a proto je výsledný produkt každé z částí farem odlišný a jinak pojmenovaný. Farmáři si musí dávat vždy velký pozor, aby každá šarže byla co nejpodobnější standardu, na který jste vy zákazníci zvyklý.
Po kontrole a několika fotkách v sušárně jsme se posunuli k nejbližší plantáži pomoci malé dřevěné loďky. Sedíme v suchu na loďce a jsme taženi jedním z trhačů listů na přídi a druhým na zádi. Musíme se prodírat hustým porostem plným pavouků a jiné havěti, není to nic příjemného, ale jsme na to připraveni.
Dostáváme se ke stromům, kde nám sběrači ukazují způsob trhání. Nejprve vylézají na strom až skoro do koruny. Poté začínají vybírat plně vyvinuté listy a natrhané je dávají do velkého proutěného koše. Sběr je časově náročný a pro trhače dost nepříjemný i bychom řekli, že nebezpečný, jelikož voda ve které stromy rostou je teritorium krokodýlů a mnoha různých hadů. Trhači jsou profíci a rozeznávají stáří každého ze stromů. Ukazují nám i různé druhy listů a specifikují jejich použití. Přijde nám, jako kdyby snad každý strom měli i pojmenovaný.
Farmy jsou zde oblastní a každá má svého hlavního šéftrhače, který se stará pouze o tuto jedinou farmu. Jedině tak může dojít k trvale stabilní kvalitě jednotlivých šarží (sběrů).
Máme natrháno a jede se zpět do sušárny! Po cestě ještě vytahujeme síť na ryby, kterou zde mají farmáři nastraženou, aby si ulovili oběd. “Mama mia!”, říkáme si, protože v síť je místo ryb plná hadů, kteří se kroutí ze strany na stranu hned vedle rukou farmáře, který ji drží nad hlavou. Rychle pryč zpět do sušárny, ať už jsme v bezpečí!
Již v bezpečí sušárny děláme několik posledních fotek a podáváme si ruku na rozloučenou s několika pomocnými pracovníky. Víme, že se uvidíme až zase za dlouhou dobu. Řidič, který měl spát samozřejmě nespí a nervozita ze zpáteční cesty, která má proběhnout ještě dnes večer stoupá. Vyrážíme zpět lodí.
V polovině cesty se ještě zastavujeme na oběd v plovoucí vesnici na řece. Přijdeme si, jako kdybychom patřili do velké indonéské rodiny farmářů. Sedíme na zemi uprostřed místnosti a máme hostinu typickou pro místní oblasti. Ještě si povídáme stylem rukama i nohama a popíjíme louhovaný čaj z čerstvě utržených listů kratomu. S kolegou jsme u šálku čaje zagooglili a vymysleli plán, jak se vyhnout noční cestě autem s unaveným řidičem. V městečku, které je nedaleko vesnice, kde jsme měli u rodiny farmáře snídani, se nachází malé letiště, odkud by mělo letět malé letadlo do města Pontianak. Vysvětlujeme farmáři, že bychom potřebovali letět z důvodu pracovních povinností (neradi bychom je urazili, že se bojíme). Několik telefonátů v indonéštině a kývne hlavou, že zařízeno. Plujeme k autu!
Na letiště přijíždíme asi 5 minut před plánovaným odletem a ledový klid místních nás zaráží. Na letišti už na nás mávají a bez jakékoliv kontroly můžeme hned na palubu. S farmáři se loučíme a potvrzujeme si zítřejší setkání ve městě Pontianak. Není nám však úplně jasné jak budou spát, jelikož pojedou autem zase celou noc. Oproti 14 hodinové cestě autem je 40 minutový let nesrovnatelně pohodlný. Po příletu nás vyzvedávají partneři, kteří nás po naší prosbě a viditelně unavenýma očima odvážejí na hotel, kde ihned usínáme.
Farmu máme za sebou! Probíráme se vcelku pozdě a farmáři nám již píší, že u nás budou kolem 12 hodiny. Přijíždějí nás vyzvednout k hotelu a únava na nich je znát jen malinko. Na to, že zrovna přijeli po tak dlouhé cestě to na nich není opravdu téměř vůbec znát. Míříme do procesního centra, kam se odváží sušené kratomové listy přímo z farmy. Cesta transportu listů trvá zhruba dva dny nepřetržité jízdy nákladního auta a 3 hodiny plavby lodí. Listy do procesního centra přivážejí zabalené po 20 kilogramových pytlích, které se vysypávají do stroje na mletí. Listy je možné mlít na různé jemnosti a farmář nám vysvětluje co je pro kratom nejlepší. Nejjemnější možné mletí není například pro tyto účely vhodný, jelikož by se listy až moc zahřály a přišly by tak o své účinné látky. Volí tedy druhý nejjemnější možný způsob a obří stroj se dává do chodu. Rychlost mletí je opravdu vysoká a během chvilky se plní 20 kilogramový pytel plný krásně zeleného Green Pure kratomu.
Takto mletý kratom se ještě prosívá přes síto, aby se předešlo jakémukoliv zbytku žilek listů. Již namletý a prosetý kratom projde UV ošetřením a přejde do místnosti, kde se již připravují krabice k expedici. Na začátku každé nové šarže ještě dojde i k testování podobnému tomu, které my poté znovu provádíme i u nás v České republice. Vakuované pytle plné kratomu míří v 20 kilových krabicích následně do přístavu, kde se nakládají do kontejneru a vyrážejí na cestu k nám (Vám) do Evropy. Pro představu se do jednoho kontejneru vejde až 25 tun kratomu.
Vše jsme viděli a jsme rádi, že proces výroby je dodržován dle standardů, které jsme si stanovili. Pracovní povinnosti zakončujeme přátelskou večeří s celým týmem, kde probíráme budoucí postup. V několika následujících dnech nás čekali ještě další schůzky a také jsme měli možnost zkusit místní produkty a načerpat inspiraci.
Jedním z produktů, který jsme měli možnost vyzkoušet je například nápoj Extra Joss, který se nám v průběhu naší výpravy objevoval stále před očima. Například náš řidič, který zvládl neskutečný nápor za 3 dny, kdy vlastně vůbec nezamhouřil oči si z Extra Joss pytlíčku stále připravoval nápoj. Jedná se vlastně o takový vylepšený energetický nápoj v prášku, který se smíchá pouze s vodou, nebo jinou tekutinou a vznikne nápoj podobné chuti jako klasický energetický nápoj, který známe všichni z nás. Oproti kofeinu obsahuje i extrakt z asijského ženšenu, mateří kašičku a několik dalších místních bylin. S sebou jsme pro vás zajistili skromnější množství, abyste mohli i vy nasát trochu té místní atmosféry i jinak než skrze kratom, a proto je možné ho vyzkoušet přímo ZDE.
Nejenom Extra Joss, ale i další z produktů indonéské manufaktury jsme potkali na naší výpravě. Když hlavního farmáře začala bolet hlava a nemohl úpornou bolest vydržet při noční cestě autem na farmu, tak ze své brašny vyndal pro nás tenkrát ještě tajemný produkt, kterým si namazal zadní temeno hlavy a čelo. Ptali jsme se tenkrát o co se jedná a farmář se na nás s údivem podíval, že něco tak známého vůbec neznáme. Jednalo se o přípravek Minyak Angin, který se používá například na potírání hlavy v oblasti bolestí. Místní ho ale používají i třeba jako dezinfekci a nebo na místech svědění. Nějaké jsme také přivezli s sebou a to ve dvou variantách. Pálivou (s chilli) a klasické provedení s citrusem, takže kdyby někoho z vás náhodou bolela hlava, tak ZDE je možnost vyzkoušet.
Chtěli jsme všem z vás, našim věrným zákazníkům, z celé cesty něco přivézt a přemýšleli jsme, co by to tak mohlo být. Při jedné procházce večerním Pontianakem jsme úplnou náhodou narazili na starší ženu s dítětem, kteří na ulici prodávaly náramky s lávovými kameny, které sami vyráběly. V zápětí nám došlo, že by to mohlo být přesně ono. Přes překladač jsme se s nimi domluvili, že by pro nás mohli vyrobit náramky, které by v sobě měly něco společného s kratomem. A vymysleli jsme to! Černý lávový kámen symbolizující místní sopky, korálek se symbolem kratomového semínka (opravdu tak vypadá) a přívěsek s listem. Náramků nám stihly za dva dny vyrobit přesně 500 kusů (250 dámských a 250 pánských- pánský má o 2 korálky více). Abychom udělali také nějaký dobrý skutek, tak veškerý zisk z těchto náramků poputuje přímo rodině, která tyto náramky vytvořila. Bylo nám jich i tak trochu líto, jelikož prodej takovýchto předmětů v absolutně neturistickém městě nemůže být úplná hitparáda. Pokud byste chtěli náramek přímo z kratomového města Pontianak vlastnit, tak můžete kouknout ZDE.
Pokud Vás článek zaujal, můžete se podívat i na prezentaci s fotkami níže.
Děkujeme, že jste celý report z naší cesty dočetli až sem! Moc si Vás vážíme a děláme to pro Vás!
Listopadu letošního roku jsme se s týmem Kratom World rozhodli účastnit největšího veletrhu konopí na světě, který se odehrává v Praze!!
